POZORUJME PŘÍRODU

Naše hodiny tvoření jsou za námi. Ale děti si na prázdniny vyrobily vědecký deník, do kterého si budou zaznamenávat vše, co je v přírodě zaujme. Ať už budou lepit, kreslit, skicovat, lisovat, fotit či vkládat vstupenky z výletů, ať se z toho stane skutečný vědecký deník, herbář nebo jen prázdninový památník, bude to krásná památka na letošní léto a naše dílničky. A to vše jen z pár papírů, kartonů a provázků. Tímto jednoduchým způsobem si tak mohou vytvořit deníků, kolik budou chtít. A nemusí to být jen deník, ale i fotoalbum, herbář nebo dokonce skicák. Hledat v přírodě, vymýšlet co s tím a vyrábět, to jsou doufám vlastnosti, které jsem v dětech za ten celý rok probudila a budou-li se k tomu sami vracet a čas od času něco vyrobí, pak tyto dílničky měly smysl. A proto mějte rádi přírodu, chraňte jí a využívejte k tvoření!

Z KLACKŮ A ZÁCLON

Z klacků a záclon postavené venkovní divadélko bylo hodně netradiční. Dětem se však moc líbilo. Měly to totiž zároveň i jako domeček, takže si do něho vlezly a maňásky vymalovávaly přímo v něm. A v tomto divadélku se odehrály krásné pohádky, které si děti sami vymyslely. Za jejich herecké výkony byly odměněny velkým potleskem. A tleskat můžou i rodiče a příbuzní doma, kam si maňásky děti odnesly a kde se můžou odehrávat další zajímavé příběhy. 

NAMALUJ A ROZPIJ

Lavírování je jakési rozmývání vodou. Cokoliv namalujete, vodou rozpijete. Díky tomu se v obraze vytváří nekontrolovatelné obrazce, které působí zajímavým efektem a celé dílo pak dostává nádech netradičnosti a umělečnosti. Tuto techniku je potřeba se nejprve naučit, zvládat a kontrolovat vodu. Teprve pak se dají obrázky vymalovávat podle představ. A to se učily děti na našich dílničkách. Zpočátku to pro ně bylo asi překvapení, vždyť proč rozpíjet svůj namalovaný obrázek? Ale když zjistily, že je to docela zajímavá věc, že mohou vodou vymalovávat a zároveň vytvářet jakési obrázky v obrázku, pustily se do práce a vytvořily spoustu krásných věcí. Dokonce si svůj obrázek zkusili namalovat i rodiče. A výsledek? Sami se podívejte. Možná v tom najdete i podobu nějakého proslulého umělce. 

OBSTOJÍ V PŘÍRODĚ?

I přes deštivé počasí se v našich dílničkách děly zajímavé věci. Vymalovávali jsme zvířátka, která mají mnoho společného, jsou pestrá, barevná a něčím zajímavá. A to nejen na papíře, ale i v přírodě, kde svým zbarvením buď varují predátory nebo se před nimi maskují. Soutěž o to, kdo pozná zvířátko, dopadla skvěle, je vidět, že děti znají. Kdo uhádl, dostal šablonu. Ta se položila na papír a pomocí houbičky namočené do barev se jakoby mávnutím kouzelného proutku začala objevovat pestrobarevná zvířátka, jejichž zbarvení bylo snad ještě dokonalejší, než dokáže vytvořit sama příroda. Vše se nakonec zarámovalo do barevných rámečků. Jen by mě zajímalo, jestli by s takovými barvičkami tato zvířátka v přírodě skutečně obstála. Nicméně jistě obstojí jako krásná výzdoba v dětském pokojíčku:))

BEZ JEHEL A NITÍ

Pro tentokrát se dílničky ubíraly módním směrem. Avšak bez jehel a nití. Stačilo mít jen izolepu a bylo vystaráno. Už jen vybrat z nepřeberného množství recyklovaného materiálu a zapojit fantazii. A ta rozhodně nikomu nechyběla. Co výtvor, to nápaditost. Nejenže se hravou formou zužitkovaly recyklované materiály, ale zdá se, že to pro tentokrát bavilo i maminky, které svým dětem pomáhaly. Stříhalo se, lepilo, stylingovalo. Z holčiček se tak na chvíli staly víly, bohyně, princezny či antické krásky a z kluků policajti. Mít v okolí diváky, kteří chyběli kvůli obávanému dešti, dalo by se to celé zakončit módní přehlídkou. No posuďte sami, nejsou to vskutku nádherná díla našich malých módních návrhářů? 

BUBLINKATÉ BOTY

Velká fronta a natěšené děti. Stříhalo se, motalo a lepilo izolepou o sto šest, aby všechny děti byly obuté do bublinek. A pak hurá do barvy. Zpočátku nejisté první stopy, ale pak další a další a další, až byl dlouhatánský papír zcela zaplněný jakousi barevnou abstrakcí, která se nakonec rozstříhala a dotvořila štětci. Jestli bublinky pod dětskými nohami praskaly slyšet nebylo, ale byla slyšet dětská radost. Radost z tvorby.

BAREVNÝ POHLED NA SVĚT

Rádi byste si občas nasadili růžové brýle? A co třeba modré, zelené, žluté? A jaký by asi byl svět s ostatními barvami? Veselý? Kouzelný? Nebo třeba magický? Tak tohle Vám nejspíš řeknou děti, které byly na našich dílničkách a které si takové brýle vyrobily. A aby těch barev nebylo málo, zdobily je navíc jejich malůvky na obroučcích. Radost pohledět. A s radostí hleděly i děti. Vzhledem k jejich veselým a pobaveným pohledům musel být ten pohled na svět přinejmenším velmi zajímavý a netradiční. A jak musely být zajímavé pohádky v televizi na které se některé děti večer skrz brýle dívaly. A úplně nejkrásnější na tom je, že se s nimi děti nejen zabavily a pobavily, ale barevné brýle jim zůstanou i jako pomůcka pro míchání barev. Stačí si jen do nich vložit sklíčka, teda fólie, požadované barvy. Co k tomu dodat? Snad jen to, aby jim tento barevný, veselý a pobavený pohled na svět zůstal po celý život!:)

DOKOLEČKA DOKOLA

Toč se kolo, toč, ať vím, co si vytočím. Tentokrát děti nejen vyráběly, ale i soutěžily. A taky vymalovávaly, stříhaly, lepily, zatloukaly, motaly, aby nakonec točily. Točit však mohl jen ten, kdo splnil úkol. Odměna byla sladká, zvláště pusinka od maminky, ale to by nebyly děti, aby netoužily i po jiné dobrotě, po té medvídkové, čokoládové nebo lentilkové. A i když běhání a plnění úkolů byla velká zábava, občas se objevily slzičky z nevýhry, takže nakonec se to tak nějak zvrtlo, že pak točil a mlsal úplně každý. A to byla teprve zábava!:)))

ZAMOTANÁ SOCHA

Netradiční sochy z drátu vznikly na našich dalších dílničkách, které se už díky krásnému počasí konaly venku. Děti byly zprvu trochu překvapené, že by z drátu mohlo vůbec něco vzniknout, ale jak se nakonec ukázalo, i z takového materiálu to skutečně jde. A dokonce to ani není tak těžké, jak to na první pohled vypadá. Děti si poradily i s takovými věcmi, jako je vesmírná raketa, chodící kočička, sedící panáček v klobouku či dokonce i nádherný mimozemšťan, který původně měl být něco zcela jiného. Ale ať byly u dětí počáteční nápady jakékoliv, konečné výsledky byly nádherné, plné vtipu a nápadu a jistě se budou velmi dobře vymykat na jakémkoliv místě. 

VELIKONOČNÍ MLSÁNÍ

Říká se, že vytvořit deskovou hru, trvá zhruba rok. Pravdou je, že toto byl asi za celou dobu našich dílniček nejnáročnější projekt, co se týče přípravy. Pro děti pak už jen zábava z nalepování samolepek. Děti z nich vytvářely cestičku na herní desce a postavičky, které lepily na připravené kartónové siluety. Vlastně celá hra byla z kartónu, takže navíc recyklovaná, čímž nabývá hodnoty. A hodnotná je i v tom, že si děti nejen pohrály, ale zároveň se dozvěděly spoustu zajímavostí o velikonočních zvycích. A hrát můžou dál doma se svými rodiči, sourozenci, babičkami a dědečky či ostatním příbuzenstvem. Stráví tak s nimi neopakovatelné společné chvíle a ještě si při tom zamlsají. Celou hru totiž doprovází kouzelný zajíček trousící dobrůtky. Takže krásné Velikonoce, hodně zábavy, legrace a mlsání. A jak se říká: "Kdo si hraje, nezlobí.".

NA NÁVŠTĚVĚ

Venku to na jaro moc nevypadá, ale ztuhlá a prokřehlá zvířátka se začínají probouzet k životu ze zimního spánku. Jak se jim spalo a jaké mají pelíšky? Tak to mohly děti prozkoumávat na našich dílničkách. Nešly se podívat k medvědovi do jeskyně, nešplhaly po stromech k veverkám a ani se nezahrabávaly do listí, jako ježci. Vyrobily si vlastní doupátka, která vyzdobila a vyšperkovala tak, jak je to skutečně v přírodě. A aby domečky byly opravdu hluboké a útulné, pracovaly s několika vrstvami, které pokládaly na sebe. Tak vznikla krásná a zajímavá skrýš, do které se mohlo zvířátko zavrtat. A aby byla doupátka pohodlná, vystlaly je mechem nebo senem. Do hotového díla pak děti se zvědavostí nakukovaly. Pohled na spící zvířátko uvnitř hluboké díry byl pro ně úchvatný a ojedinělý.Vždyť komu se poštěstí být na návštěvě u divokého zvířátka?

DEN ČI NOC

Pro tentokrát odkrýváme taje vesmíru a odpovídáme na pár dětských otázek typu proč je den a noc, proč někdy vidíme měsíc a jindy ne, nebo jak vypadá naše planeta, a to prostřednictvím malého modelu, který si děti sami vytvořily z krabice. Také si musely vytvořit naši Zemi, což nebyl lehký úkol, ale všechny děti si s tím naprosto dokonale poradily. Pohled na všechny ty krásné modely byl úžasný a úžasný byl i pohled na jejich zvídavé obličejíčky, když jsme rozsvítili sluníčko. Jejich model se rozzářil a se zájmem poslouchaly výklad všech těch fantastických jevů, které se ve vesmíru dějí.

UHEL Z KAMEN

Pro tentokrát si děti vyzkoušely, jaké to je stát u malířského stojanu, který byl vyrobený z obyčejných klacků svázaných k sobě. I tak se dají využít přírodní materiály. A u přírody stále zůstáváme, neboť se kreslilo uhlem. Přesněji řečeno vychladlým uhlíkem z kamen, který měl zpočátku největší úspěch. Vždyť něco takového děti asi ještě nikdy nezkoušely. Ale vyzkoušet si mohly i klasický umělý uhel a křídy, kterými si mohly své výtvory ozvláštnit. Tématem byly stromy různými způsoby. Podle představ, předlohy a nakonec i šablony. Také jim byla ukázána práce se světlem, které hraje při kresbě velkou úlohu a úplně všude nedopadá. Všechny děti se opravdu snažily a díky zvýrazněným stínům, vznikla spousta krásných skic a obrázků, na které mohou být děti pyšné.

VŠUDE SÁDRA

V našich dalších dílničkách si děti vyzkoušely práci sochařů. To, že se nikdo z nich nepustil do své vlastní smyšlené plastiky a všechny využily již předpřipraveného motivu, byla škoda, ale i tak vznikly nakonec krásné výtvory, které bylo potřeba z počátku obalit sádrou. To byla velmi patlavá a špinavá práce, do které se ne každému chtělo a tak museli přiložit ruku k dílu i rodiče. Většina z nich se však naštěstí doslova ponořila do práce a vytvořila si tak své první sádrové sošky, které díky barvám jakoby zcela ožily.

DĚTI, ZPĚV A HUDBA

Snad každé dítě má rádo, když může na něco hrát, ať už jsou to třeba jen hrnce a vařečky. A jelikož je období masopustu, vytvořili jsme tentokrát s dětmi hudební nástroje všeho druhu. Bubínky, chrastítka, kytary, zkrátka vše, co dělalo nějaký hluk. A to se dětem moc líbilo. Proto se snažily vyrobit si co nejvíce nástrojů. Ani nedutaly a pracovaly. Nakonec vzniklo spousta hlučných a barevných předmětů, z kterých byly děti nadšení. Domu pak odcházely za doprovodu všelijakých tónů, které bylo ještě zpovzdálí slyšet.

DĚTI VYPRÁVÍ

Už jste si někdy vyrobili svou vlastní knihu? A jaký je to pocit? O tom Vám mohou povědět děti z našich dílniček. Do svých ručně vyrobených knih si vytiskly své vlastní příběhy, které vypráví sami...Obrázky stvořené na kousku polystyrénu a oblečené do všelijakých, ke konci pak už hlavně smíchaných, barev, se jakoby kouzlem proměnily v pohádky, které mohou večer v postýlkách číst děti rodičům. A nejkouzelnější na tom je, že těch příběhů je zde schovaných nekonečně mnoho...záleží jen na fantazii dětí....nebo i rodičů?

KURÁTOREM VE SVÉM MUZEU

Druhá část našich archeologických dílniček nám ukázala pradávnou minulost. Děti si vyrobily vlastní muzeum, kde mohly vystavovat své prehistorické unikáty. To, jak bude celé muzeum vypadat, jak budou exponáty rozmístěny, si děti určovaly sami. Takže se vymalovávalo, tapetovalo, dláždilo, aranžovalo, lepilo...vše muselo být barevně sladěno a především v kontrastu s expozicí. To nebyl žádný lehký úkol, ale děti horlivě pracovaly a nevzdávaly se. Výsledek předčil veškerá očekávání. Vznikla spousta nádherných a unikátních muzeí do detailu propracovaných, jako jsou např. hodiny na zdi, květinová výzdoba, vypadlá ptačí pírka, hnízdo plné vajíček, podstavce znázorňující vodu, písek, kámen, trávu...zkrátka opravdová muzea, která vám o životě dinosaurů leccos poví. Stačí si jen zakoupit lístek a vstoupit. 

PTAČÍ HOSTINA

Ačkoliv není venku ani památky po sněhu, a ptáčkové zřejmě úplně hlady netrpí, přesto jsme jim věnovali naši další hodinu dílniček. Děti vyráběly krmítka a závěsné dekorativní ozdoby plné dobrot. Šišky obalené zrníčky, rozpůlená jablíčka s vydlabaným jadřincem a napěchovaným zobem ozdobená všelijakým ovocem. To vše bylo nejen tvůrčí a hravé, ale také patlavé a především záslužné. Děti vytvořily vskutku krásná krmítka, která svou barevností zdobí okolní krajinu a která jsou napěchovaná těmi nejlákavějšími ptačími dobrotami. Teď už jen pověsit a pozorovat, jak si budou ptáčkové pochutnávat na velkolepé hostině.

POPRVÉ ZA SCÉNOU

Všude tma, dětský šepot a napjetí z toho, co přijde. Pak se rozezní zvoneček a rozsvítí malé divadelní okénko, v něm černá silueta kulisy. Děti jásají a nedočkavě čekají. Pak to vypukne, objeví se pohádková postava, děti radostí křičí a s nadšením se dívají, jak jeden z nich hraje zřejmě poprvé v životě svou první pohádku pro publikum. Tak tohle jsou naše další dílničky. Stínové divadlo, které si ale děti musely nejprve vyrobit. A že jim to šlo. Malovaly, vybarvovaly, lepily, až vznikla vskutku krásná a barevná divadélka. Radost pohledět...dívaly se nejen děti, ale i rodiče. Pohádek bylo hodně a zážitků ještě víc. Všichni jásali, tleskali a domu si odnášeli nejen své vlastní divadélko, ale i spoustu neopakovatelný chvil. A nejlepší na tom je, že tím to zdaleka nekončí. Děti hrají i doma. Hrají dalším členům rodiny, ty jejich výkony fotí a natáčí a posílají svým příbuzným či známým. Toto jsou nádherné chvíle nejen pro mě, ale především pro děti, které tak díky tomu mohou zažívat kouzelné a magické večery se svými rodiči a rozvíjet hravou formou svou představivost a slovní zásobu. 

BAREVNÉ A KARTÓNOVÉ SPLETENCE

Barevné papíry všelijakých tvarů, ruce upatlané lepidlem, pomalované kousky kartónů fixami a to vše v různých spletencích. Tak by se daly charakterizovat pár slovy tyto dílničky. Avšak to, co zažívaly děti, se už jen stěží popisuje. Chopily se pomůcek ještě dřív, než hodina začala a než bylo vše připraveno a končilo se tak, že už je maminky musely zahánět domu. I přes to, že se téma zdálo náročnější a těžko se jim vysvětlovalo co je abstrakce, jejich výtvory byly natolik dokonalé a abstraktní, že v každém dílu si každý dokázal najít to své.
Kuriozitou našich dílniček byl výtvor nejmenší holčičky, která kdy s námi tvořila, a která s lehkou pomocí své maminky dokázala vytvořit svůj a pro celé okolí nejúžasnější abstraktní svět. Co to znázorňovalo nevíme, protože ještě neumí mluvit, mohli jsme se všichni jen domnívat...a o to v těchto dílničkách šlo...to, jak se na to díváme my sami. 

KULATÉ A ŠŤAVNATÉ

První dílničky v tomto roce byly kulaté a šťavnaté. Malovaly jsme zátiší s jablky. Nejprve si děti vyzkoušely kresbu křídami a poté i malbu vodovými barvami. Výtvory se dětem moc povedly, jablka hrála všemi barvami, až jsme na ně všichni dostali velkou chuť. A protože to byly obrázky skoro jak od malířů, pěkně jsme je zarámovali. Teď už jen pověsit do galerie:)) 

OZDOBY, CUKROVÍ A VÍNO

V našich předvánočních a v tomto roce posledních dílničkách jsme se pustili do vánočních ozdob. A vyrábělo se o sto šest. Děti barvily, lepily, motaly a zdobily tak, že mnohdy nebylo ani poznat, co je ozdoba a co dítě. Přitom měly pusinky plné dobrého cukroví, které maminky přinesly všem na ochutnání, takže si to užily nejen oni, ale i jejich bříška. A pro maminky, které svým dětem v dílničkách občas pomáhají, bylo za odměnu připraveno víno. To vše za doprovodu vánočních koled. Takže jsme si to myslím všichni užili a zároveň jsme i načerpali vánoční atmosféru pro již přicházející Štědrý den. Tak ať je opravdu štědrý a ať se ozdoby dětí na jejich vánočním stromečku vyjímají!

NARODILO SE HODNĚ JEŽÍŠKŮ

Půjdem spolu do betléma, Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati...kolébat můžeme a hned několik Ježíšků, protože se nám v těchto dílničkách nenarodil jen jeden, ale hned několik! A jak se jim krásně spinká! Nadýchané seno nebo piliny, stříška zdobená kůrou či mechem, někteří to vyšperkovali i tak dokonale, že jejich betlém má dokonce i dřevěné stěny, uvnitř se třpytí zlaté hvězdičky nebo svou fantazii rozvinuly natolik, že si vnitřní domeček vybarvily fixama. A bájné postavičky Marie a Josefa dokázaly dovést k takové dokonalosti, že by s celým svým dílem obstály i na výstavách betlémů. A to jsou všechno školkové děti. No uznejte sami, není to nádhera?!

UŽ SE STROJÍ

Vánoce se blíží mílovými kroky a děti se už nemůžou dočkat. Kdy to ale přesně bude, neví, proto jsme si v našich dílničkách vyrobili krásné adventní kalendáře v podobě vánočního stromečku, který si budou děti každý den zdobit jednou ozdobičkou. Až navěsí všechny ozdoby, bude velký očekávaný den konečně tu. Aby takový kalendář vznikl, čekalo děti pro tentokrát hodně práce. Stromy se musely nejprve vybarvit, a jelikož byly veliké skoro jako děti, bylo zapotřebí velké trpělivosti, ta dětem však nechyběla a s nadšením se do díla pustily. Ačkoliv většinu ozdobiček děti dostaly už hotových, i přes to si jich pár musely ještě vybarvit podle svých představ. Na stromek nalepit třpytivé hvězdičky a jednu velkou žlutou navrch. Lepilo se a lepilo, protože už bylo sedmého, ozdobiček moc, tak honem děti, lepme, ať může přijít kouzelná noc!:)))

SYCHRAVÉ HRÁTKY

Další hodina našich dílniček je za námi, ale spousta zážitků v nás. Ani sychravé listopadové počasí nás nezastavilo, abychom si je naplno užili venku v přírodě. Vytvořili jsme si dráhu plnou zábavy, kde se přeskakovalo, běhalo, prolézalo, porážely se plechovky, které si děti musely také pomalovat, střílelo se z praku a na závěr byla i dráha pro balónek. Děti se krásně vyběhaly a vyřádily na čerstvém vzduchu a to vše při setmění i s baterkami, čímž celá zábava získala tajuplnější atmosféru.

SKORO JAKO ŽIVÝ!

Naše dílničky se vrátily v čase zpět a ocitly se v prehistorické době. Děti tak mohly vidět, jak vypadají fosílie a dokonce si i nějaké vyrobit. Otiskovalo se vše, co mělo s prehistorickou dobou něco společného. Vznikly tak krásné otisky mušlí, ulit, dinosauřích koster či dokonce i celých dinosaurů. A nejen to, vznikly i krásné a originální zkameněliny amonita, který se dětem moc líbil. Tím však zábava ještě nekončí, naopak, ta největší právě začíná. Všichni hurá na pískoviště, kde se vyhrabávají velké kosti nejobávanějšího dinosaura všech dob. Tyrannosaura rexe. Kostí je hodně, ale děti hrabou a hrabou a za chvíli je kostí celá hromada. Teď to ještě poskládat...hlava, páteř, to je jasné a jednoduché, ale co dál? Děti se nevzdávají a za chvíli je hotový, skoro jako živý. Jen aby teď nevstal a nezačal všechny honit! Děti utíkejtééé.......    

MALÝ, CHLUPATÝ, PLYŠOVÝ

Houpačka, kolotoč, pískoviště nebo třeba i lanovka? Kdo hádá hřiště, uhádl. Ale není to hřiště, na které jsme zvyklý. Děti zde sice najdeme, ale ne na atrakcích. Ty už totiž obsadili trochu jiní pasažéři...malý, chlupatý a plyšový. Ano, jsou to mazlíčci našich dětí z dílniček. Tři, dva, jedna, start...a už frčí žirafa v lanovce, kolotoč se točí tak, že se udrží jen ti, co jsou dobře zaklíněný a houpačka se houpe tak vysoko, že se na ní dělá špatně snad i těm plyšákům. Ale pro děti je to ohromná zábava. Smějí se a ještě víc přidávají. Nakonec z kolotoče odletí snad všichni.

STROMY V JINÉ PODOBĚ

To že se dá v přírodě dělat cokoliv, měl dokázat další kurz našich dílniček, kdy jsme si měli ze stromů udělat malířské stojany a malovat na velký papír štětci vyrobenými z darů přírody. Avšak díky nepříznivému počasí jsme se pro tentokrát museli uchýlit do místnosti. Místo stromů nám jako malířské stojany posloužily stoly....vlastně to byly stromy, ale v jiné podobě:)) Nicméně myslím, že dětem to nakonec bylo jedno a užily si to i tak. Měly k dispozici netradiční přírodní štětce, spoustu barvy a velký kus papíru, kde se mohly vyřádit. Barva cákala na všechny strany a i přes to, že se občas ocitla na trochu jiných místech než papíru, vznikla krásná umělecká díla, plná fantazie. Jen dospělý člověk musel zapojit trochu více své představivosti:))

KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO LESA

Čarodějnice, pavouci, netopýři, můmie, ale taky dýně a krásně zbarvené listy, to vše kolem nás uprostřed malého lesíka a v době, kdy se už stmívá. Bojíte se? Vůbec nemusíte, to jsou jen děti na našich dílničkách, které si vyrábí krásné lucerničky na dušičkové a halloweenské svátky. A když se to pak všechno dohromady zapálilo, byla to "kouzelná" chvíle. A nejen to, kouzelné byly především lucerničky, které dětem nakonec ještě odkryly schovaný sladký poklad.

ZÁBAVA A EKOLOGIE DOHROMADY

Další hodina našich dílniček nám přinesla spoustu zábavy, pohybu a tvoření. Na programu byly RECY DRACI neboli recyklovaní draci, které si děti nejen užily, ale zároveň se i dozvěděly, že pytlík od rohlíků, kartónová krabice nebo tatínkovy noviny nemusí vždy končit v koši nebo kamnech. A co víc, dá se s nimi zažít spousta legrace. Takže se skládalo, vázalo, běhalo a nakonec i pomalovávalo. Práce bylo hodně, ale děti byly jako vždy moc šikovný a do všeho se pouštěly s nadšením. A kupodivu se nám to všechno ani moc nezamotalo, jen trochu zašpinilo barvami. Doufám, že se na mě nebudou maminky moc zlobit a že si s tím prací prášky poradí. Ale konec konců, co by to bylo za dílničky bez barev, že?:))

DĚTI SI VYZKOUŠELY LAND-ART

Land-art je umělecký směr, který proměňuje krajinu. Tu jsme dnes s dětmi využili a trochu si v ní pohráli. K tvorbě nám postačily její materiály - klacky, listy, kaštany, tráva, šišky, květiny a vše ostatní, co jsme v ní našli. Tak vznikly krásné a ojedinělé přírodní obrázky. Díky velkému množství spadaného listí jsme také mohli vytvořit velikou šnečí ulitu, která se dala využít na různé herní aktivity. Děti si tak nevšední formou mohly vyzkoušet, že tvořit se nemusí jen na papíře, ale kdekoliv. A na závěr našich dílniček si děti postavily přírodní domečky, které si sami rozdělily na klučičí a holčičí. Myslím, že bylo hned na první pohled jasné, komu patří:))

2 HODINA DÍLNIČEK MĚLA ÚSPĚCH I U DOSPĚLÝCH

Druhá hodina našich dílniček je úspěšně za námi. Povídali jsme si s dětmi o větru, pozorovali ho ve větvích stromů a cítili ve tvářích. Aby si mohly děti odnést z hodiny něco, při čem mohou vítr pozorovat a s čím si vítr může pohrávat, vytvořily si jejich lapače. Víla a skřítek jim dali šňůrky s navázanými šiškami, kaštany, šípky, listy a květinami, takže si děti mohly na své větvičky navěsit co se jim líbilo. Zároveň hledaly v trávě a stromech poschovávané malé broučky vyhotovené z podzimních plodů přírody, které byly dokonalým zakončením jejich lapačů. Tak vznikly krásné a různorodé výtvory, které zabavily nejen děti, ale i dospělé. Hotové podzimní výrobky jim teď zdobí domovy a pokojíčky, kde mohou pozorovat prolétávající a pohrávající si vítr a tím třeba i relaxovat. 

PRVNÍ HODINA V NAŠICH DÍLNIČKÁCH

V našich dílničkách proběhla první hodina. Počasí nám v tomto deštivém týdnu přálo a tak jsme mohli být skutečně venku. Vyráběli jsme lodě a korunky, takže se hodně stříhalo, motalo, lepilo, pouštělo po vodě, tančilo...některým dětem se pomáhalo, jiným to šlo samo. Děti byly úžasné, trpělivé a moc šikovné. Jejich rozzářené obličeje napovídaly tomu, že se jim naše hodina líbila a my se na ně budeme zase moc těšit:))) Děkujeme všem dětem a maminkám za účast!:)))